na Blog.cz

Zdravím tě, dlouho jsem tu nebyl, ale to neni podstatné. To důležité se skrývá za tímto odkazem >>PRAŽSKÉ PODSVĚTÍ<<.

Pracuj pro mafii a dělej různé zločiny od kradení lízátka dětem až po únos prezidenta. Buď nájemný vrah a zastřel svého protivníka, třeba bazukou :) Ukradni si Ferrari, Porsche, Rolls Royce :) Kup si svoje letadlo :)

Jediné co tě dělí od tvé mafiánské budoucnosti je jedno kliknutí :) PRAŽSKÉ PODSVĚTÍ na tebe čeká.

Doufám, že tě tam v co nejbližší době potkam :)

Stejně jako větší sourozenec i malé Vradero splňuje emisní normu Euro 3. Populární malé enduro je vybaveno elektrickým vstřikování paliva. Pro rok 2007 se hlavní úpravy dotkli designu, které zatraktivní už takhle mezi mladými jezdci oblíbený motocykl. XL 125 V je ideální společník do města i na delší cesty.

Název modelu: Honda XL 125V Varadero

Kategorie: Do 125 ccm

Modelový rok: 2007

Řada: Honda XL

Hmotnost: 152 kg

Odpružení kol vpředu (průměr x zdvih): 35x150 mm

Odpružení kol vzadu (průměr x zdvih): 150 mm

Výška sedla: 800 mm

Rozvor: 1450 mm

Typ rámu: trubkový

Materiál rámu: ocel

Druh motoru: vidlicový

Takt motoru: čtyřdobý

Chlazení: kapalinou

Sekundární převod: řetěz

Rozvod: OHC (ventily i vačkový hřídel v hlavě válce)

Příprava směsi: vstřikování

Emise: Euro 3

Startér: elektrický spouštěč

Zdvihový objem: 125.0 ccm

Vrtání: 42.0 mm

Zdvih: 45.0 mm

Kompresní poměr: 11.8:1

Počet válců: 2

Počet ventilů: 4

Počet rychlostních stupňů (manuál): 5

Točivý moment: 11.0 Nm při 9500 otáčkách

Výkon motoru: 10.6 kW / 14.4 koní při 11000 otáčkách

Max. rychlost: 115 km/h

Druh paliva: Natural 95

Objem nádrže: 17.5 litrů

Brzdy přední: kotoučové

Brzdy zadní: kotoučové

Průměr kotoučů u předních brzd: 276 mm

Průměr kotoučů u zadních brzd: 220 mm

Sériový rozměr pneu vpředu: 100/90 - 18

Sériový rozměr pneu vzadu: 130/80 - 17

Doporučená cena: 01.01.2008 - 139 900 Kč

Schválně, co se vám vybaví při spojení počítačové hry a cyklistická kola? Všem starším náruživým hráčům určitě výborná DOSovská hříčka Elastomania. V ní jste museli projet připravené 2D úrovně plné nástrah, posbírat po cestě všechna jablíčka a dojet do cíle během co nejkratšího času. Vlastně úplně jednoduchý princip, ovšem neuvěřitelně chytlavý, návykový a mnohdy také obtížný. Zkrátka bylo zapotřebí pořádně vytrénovat prsty na práci se šipkami. A mladším hráčům se při vyřčení onoho spojení vybaví tak možná nedávno recenzovaný cyklistický manažer Pro Cycling Manager 2008. Dnes si však povíme o malinko jiném titulu, nutno podotknout docela originálním a spíš bychom ho mohli přirovnat právě k takové moderní Elastomanii. Je docela s podivem, že se žádné vývojářské firmy nepouštějí do nějakých závodních her, v nichž byste jezdili místo okoukaných aut nebo motorek právě na kolech. Po pravdě řečeno žádnou takovou novější hru si nevybavuji, snad jen na nezávislé freeware scéně. Až vývojářské studio Nobilis si této mezery na trhu všimlo a pokusilo se ji zaplnit. Na konci loňského roku vyšla hra pro PlayStation 2 a nyní zapracovali ještě na konverzi a doputovala i na počítače. Nemá cenu vás v této recenzi hned relativně v úvodu lákat na její bezchybnost a dokonalou hratelnost. Objevili jsme však několik ryze pozitivních aspektů a nějakou dobu jsme se i dobře bavili. Na druhou stranu v hodně směrech nás tvůrci naopak dokázali rozčarovat.

Hra nabízí dohromady čtveřici módů, které však bohužel nejsou poslepovány dohromady nějakou kariérou. Zkrátka v menu si pokaždé jen vyberete, co zrovna chce hrát. Ještě předtím, než si o nich řekneme podrobnosti, tak musíme osvětlit, o čem vlastně Mountain Bike Adrenaline je. Prakticky všechno lze vyčíst už ze samotného názvu. Jezdíte na běžném horském kole v otevřené přírodě a musíte plnit zadané cíle, které se odvíjí právě od zvoleného režimu hraní. V prvním módu Stopwatch se jezdí klasické závody na čas, v nichž vítězí ty nejrychlejší. V terénu jsou různě rozmístěné virtuální brány, jimiž musíte postupně projet. Občas je to okořeněno tím, že neprojíždíte bránami, ale v libovolném pořadí sbíráte roztroušené znaky hvězdiček. Vcelku klasický mód a nikdo z něj asi nebude nijak zvlášť uchvácený. Nám hlavně malinko chybí, že s vámi najednou nejedou i ostatní protivníci a až v cíli se jen dozvíte, kolikátí se svým časem jste.

To druhý herní režim Challenge už je o poznání zajímavější a zároveň obtížnější. Místo rychlosti se v něm musíte soustředit hlavně na přesnost. Projíždění po uzoučkých kládách nebo proskakování kruhy za letu je zde na denním pořádku. Zpočátku jsme u něj vcelku dobře bavili, ale záhy nás začal neskutečně frustrovat svou vysokou obtížností. Respektive spíše než obtížností to bylo zde (ne)fungující fyzikou. V pořadí třetí na nás čeká Arcade - skutečná arkádovka, v níž musíte pořádně skákat do výšky a dělat nějaké triky, za něž jste bodově odměňováni. Bohužel však příliš možností jak se předvést není a proto vám většinou musí stačit jen skákání a případně otáčení se o 180 (resp. 360) stupňů. Úplně posledním módem je Freedom. Tam se nezávodí, jen si vyberete trasu a můžete si dělat co chcete a jak dlouho chcete. Bohužel to příliš dlouho asi nevydržíte, a proto si raději pustíte některý ze zmíněných závodů.

Jak postupně vyhráváte závody, odblokovávají se vám nové závody a později i mapy, na kterých můžete jezdit. Kromě toho také nové vybavení pro vašeho cyklistu. Před každou jízdou si totiž vybíráte druh kola, vzhled jezdce a helmu. Bohužel jsme však nezaznamenali prakticky žádné rozdíly, a tak jde pouze o vizuální změnu. Kariéru bychom uvítali i kvůli možnosti nakupovat a odblokovat si jen to, co opravdu chceme a kdy chceme. Ale máme smůlu.

Teď už nastal ten správný čas povědět si něco více o samotných bicyklech. V první řadě nás zaujalo, že jezdci se na nich skutečně drží jako přikovaní. Při opravdu velkém nárazu sice spadnou, ale nebývá to příliš často. Cyklista jezdí dopředu sám, stačí držet šipku, nemusíte tedy rychle mačkat nějaké tlačítko, jako tomu bylo zvykem u starších her a malinko jsme to očekávali i v tomto případě. Bohužel zpátečku už nezná, a tak jsme se dost často někde zasekli a nemohli se dostat pryč. Jak vidíte na všech screenshotech, v pravé i levé dolní části obrazovky jsou dva ukazatele. Vlevo jde o aktuální sílu jezdce, aneb nakolik je unavený. Zatímco v automobilech si řadíte, tady fungují taktéž přehazovačky jako na klasickém horském kole. Můžete si zapnout automatickou (postava to dělá sama) a nebo si je přehazovat sami. To určitě doporučujeme, jde totiž o skvělou featurku a právě v tom případě si hodně musíte hlídat unavenost vašeho jezdce. Když s ním budete šlapat do prudkého kopce na 5, asi daleko nedojedete. Naopak při chvilce klidu (většinou třeba jízdě z kopce) se energie rychle doplní a s klidem můžete přehodit na nejtěžší šestý stupeň. Druhý (modrý) ukazatel vás informuje o koncentraci. Jedním tlačítkem zapnete větší soustředění a jakoby se zpomalí čas, takže lze snáze projet po nějakých úzkých překážkách. Když koncentraci nepoužíváte, tak se opět sama doplňuje.

A kde se vlastně na horských kolech proháníte? K dispozici jsou bohužel pouze čtyři mapy, resp. prostředí. Prvním se staly kanadské hory, jimiž i protéká řeka a všude je plno trávy a kamenů. Druhé prostředí Alp ve Francii je hodně podobné, jen musíme počítat s většími výškovými rozdíly. To třetí Hawai se nám líbila asi nejvíce a působí nejpříjemněji. Poslední Grand Canyon skrývá hlavně vyprahlou půdu s množstvím kamenů a minimem flóry, avšak nechybí ani oáza. Každé z nich je docela malé a záhy se vám všechna okoukají. To ještě umocňuje fakt, že si jsou všechny ohromně podobné a nikde nenajdete nic zvláštního, extra originálního, ani převratného. Vymodelování nás místy velmi mile překvapilo, ještě kdyby tak dobře fungovala fyzika. Kola se totiž občas chovají opravdu zvláštně, zaseknete se o skoro neviditelné předměty, apod.

Grafické zpracování se řadí spíše mezi dnešní podprůměr. Ostatně také díky tomu vyšla hra loni na starou konzoli PlayStation 2. Na ní jsem bohužel neměl možnost Mountain Bike Adrenaline hrát, a proto nemohu porovnávat. Jak jsem však koukal na screenshoty z konzolové verze, tvůrci patrně zapracovali na zlepšení. Není to tedy ani stařičká hrůza, ani next-gen vizuální zpracování. Zatímco příroda ještě vcelku ujde, pozadí v podobě 2D nákresů vypadá dnes již směšně. A grafici evidentně neumí příliš modelovat postavy, protože cyklisti jsou dosti zvláštní a kostrbatí. Ani jejich pohyby nejsou dokonalé. Vůbec nejhorším prvkem byla strašlivá hudba, kterou jsme si však okamžitě vypnuli a byl klid. To je téměř povinnost. Ještě před samotným vyřčením finálního ortelu bychom měli říci pár slov ke konverzi z konzole. Ta dopadla překvapivě docela dobře. Můžeme nastavovat plno věcí, hra dokonce podporuje i poměrně velké rozlišení. Při samotné jízdě dokonce ani nepoznáte, že šlo o původní konzolový titul. To je dáno především jednoduchým ovládáním - vystačíte si prakticky jen se směrovými šipkami a dvěma, třemi tlačítky. Snad jen na loadingové obrazovce, kde vidíte různé tipy, mne štvalo, že byly uvedeny vždy pouze barvy tlačítek z ovladače pro PS2. Ale to se dá překousnout.

Mountain Bike Adrenaline je vcelku originální hrou a mile jsme ji přivítali. Přeci jen projíždět se v terénu na horských kolech může být vcelku sranda a příjemná změna. A nějakou dobu také byla. Relativně po chvíli však přišlo otrávení a to hned z několika důvodů. Především protože jezdíte pouze ve čtyřech docela malých a hodně podobných prostředích a vůbec nefunguje fyzika (občas se nesmyslně zasekáváte). O něco slabší grafickou stránku bychom například klidně přehlédli a odporné zvuky lze rychle vypnout. Suma sumárum se jedná o docela průměrnou hru, na níž se ještě mělo nějaký ten pátek před vydáním zapracovat a mohlo to být lepší. Alespoň děkujeme za originální námět. Naše hodnocení se však nemůže vyšplhat přes 60%.

zdroj: http://www.gamepark.cz

Mnoho mladých herních nadšenců by se rádo věnovalo tvorbě her. A velká část z nich se neustále ptá: kde se vlastně tomuto novodobému řemeslu mohou učit? Inu, příliš možností není a například na tuzemských univerzitách bychom obory spojené s tvorbou her (například herní design) hledali jen marně. Ale ani v západní Evropě na tom nejsou o moc lépe. Nová šance se nyní otevře v Polsku, konkrétně známém městě ležícím nedaleko českých hranic - Krakově.

Jak informoval server DigiWeb, tamní Jagellonská univerzita otevře první doktorandské studium se zaměřením na tvorbu her. Vedení univerzity v tom vidí velký potenciál, očekávají ohromný zájem jak ze samotného Polska, tak okolních států. Kromě toho doufají i zájem ze strany firem specializujících se na tuto průmyslovou oblast. Jeden ze světově největších hráčů, Microsoft, již přislíbil určitou formu spolupráce. Doufejme, že se trend těchto oborů rozvine ještě více a jednou se dočkáme i v Čechách.

Zdroj: DigiWeb

RACE - The WTCC Game je závodní simulace podle populárního evropského šampionátu WTCC, který patří společně s Formula 1 a WRC ke trojici oficiálních světových mistrovství spadajících přímo pod FIA. RACE - The WTCC Game vychází z letošního ročníku WTCC, takže nabízí všechny letošního ročníku se účastníci týmy, jezdce i vozidla, včetně těch co se ještě nikdy v jiném závodním titulu neobjevily. Kromě jiných se tak v RACE dočkáme i brněnského okruhu a našeho týmu Československý Motorsport, který na trati zastupuje ve voze Alfa Romeo 156 Gta Jiří Janák.

- základem hry je dvouzávodový formát, kdy se během víkendu konají (kromě jiného) dva hlavní závody a celkovým vítězem se stane ten, kdo je na tom nejlépe po součtu výsledků z obou dvou.
- jde o tradiční akurátní simulaci ala SimBin, v níž nechybí dynamické počasí ovlivňující významně závodní podmínky závodu, podpora online i LAN multiplayeru až pro 26 virtuálních závodníků v několika módech, detailní audiovizuální zpracování a stejně detailní a realistický model poškození, TV like presentaci se vším všudy včetně replayů i virtuální obdoby Eurosportu a také vylepšenou AI upravenou speciálně pro dvouzávodový formát Race.
- co se vozů týče, tak budou ve hře k dispozici upravené modely vozů SEAT León, SEAT Toledo, BMW 320i, Peugeot 407, Alfa Romeo 156 (Gta), BMW 320si, Chevrolet Lacetti, Honda Accord Euro R a další.
- herních módů nabízí RACE celkem 7, což by mělo bohatě stačit i těm nejnáročnějším. Konkrétně to jsou módy Open Practise (závody proti času, nebo jen tak projíždění bez jakéhokoli stresu), Quick Race (dva závody ve vybraném autě, na zvoleném okruhu), Race Weekend (hráč se zúčastní všech akcí konajících se obvykle při jednom víkendovém závodním klání), Championship (kompletní šampionát přesně dle pravidel FIA), Driver Duel (závod s časem o překonání traťového rekordu, během nějž hráči sekundují Ghost Cars), Time Attack (opět závod o nejlepší čas) a Multiplayer.

Operační systém: Windows XP Mechanika: DVD Procesor: 1700 MHz Operační pamět: 512 MB RAM Grafická karta: 3D grafická karta se 128 MB Harddisk: 2,5 GB

Na severských planinách kdesi ve Švédsku se zrodila nová legenda. Má jméno Simbin a zabývá se tvorbou závodních her. Možná až příliš dobrých závodních her. A to je přitom sypou z rukávu takřka stejně rychle, jako to EA dělá s Need for Speed. Na kvalitě to ale na rozdíl od dítka největšího herního molochu není znát.

Všechno to začalo modifikací pro F1 2002, brzy poté se ale hardcore simulace nabušených bouráků představila v plnohodnotném titulu GTR, který se dočkal ještě lepšího druhého dílu. Mezitím stačil vyjít parádní GT Legends a v minulém roce jsme se proháněli po tratích Race. Ač nejspíše nejméně povedený titul ze stáje Simbinu, stále měl dostatečně vysokou úroveň na to, aby k sobě připoutal statisíce hráčů, kteří netouží po arkádách, ale řádných závodních simulacích. V pokračování se kupodivu ukazuje, že Švédové nechtějí vařit z vody, přestože by tomu ročníková číslovka za názvem napovídala. Race 07 je oproti předchůdci mnohem obsažnějším a variabilnějším kouskem, jenž už navíc není pouze simulátorem, ale také hrou v onom nadnesenějším slova smyslu.

Stejně jako v předchůdci tvoří primární osu hry WTCC šampionát, který si autoři kompletně licencovali v aktuální verzi, tedy roce 2007, ale nepohrdli ani sezónou minulou. To znamená, že se můžete těšit na oficiální tratě, auta i jezdce této médii neprávem opomíjené odnože automobilového sportu. Skvělou zprávou ale je, že tím to zdaleka nekončí. Simbin neváhal a zpracoval šest dalších, opět nepříliš známých, nikoliv však nezajímavých závodních sérií. Jedná se o již vymřelé Formule 3000, soutěž pro mladé talenty Formule BMW, nechybí ani Caterham či Radical SR3 a SR4. Oficiálními licencemi disponuje nicméně jen šampionát cestovních vozů.

Pokud jste si tituly od Simbinu chtěli pořádně vychutnat, potřebovali jste dosud vždy pokud možno co nejlepší volant. To platí stále - bez něj si hru naplno prostě neužijete. Na druhou stranu se výrazně zlepšila podpora veškerých gamepadů. Ty nejenže program bez problémů rozezná, ale dá se s nimi vcelku obstojně závodit. S trochou cviku je dokocne možné docílit opravdové preciznosti. Když se ale na start postaví dva stejně zkušení hráči, jeden bude mít v ruce volant, druhý gamepad, je jasné, na koho z nich se vyplatí vsadit.

Z Race 07 je na některých místech cítit snaha tvůrců přiblížit se více mainstreamovému publiku, respektive začátečníků, jež problematická přístupnost předchozích titulů Simbinu odrazovala. Je tu například nový, tzv. Action pohled. Jezdit s ním je rozhodně jednodušší a přehlednější než přímo z kokpitu, přitom je dosaženo takřka stejného závodního požitku. Rovněž nastavení a herní módy vychází nováčkům jasně vstříc.

Nejrůznějšími hejblátky je tak snadnější než kdy dříve nastavit si obtížnost přesně na míru schopnostem, což je v rámci žánru unikátní záležitost. Lze ovlivňovat poškození vozu, umělou inteligenci soupeřů nebo poza(vy)pínat všechny možné pomocníky. Pokrokem vpřed je rovněž možnost zbastlit si z různých tříd vozů a tratí vlastní závodní mítinky. Stále nám tu ale schází mód kariéry, nemluvě o stále populárnějším příběhu, třeba tak jak to předvádí Toca Race Driver 3. Race 07 v tomto směru zůstává spartánštější, čemuž odpovídají i unylé vyhodnocení výsledků v rámci tabulek. Požitku na stupních vítězů a vůbec jakýchkoliv emocí si tu prostě neužijete.

Nastínili jsme tu snahu o získání nováčků. Ta ale ani v nejmenším neprobíhá tak, že by se hra přiblížila arkádám typu Need for Speed. Do určité míry se jen rozrostly ovlivňovatelné varianty, nikoliv ale jízdní model. I se zapnutými pomocníky může Race 07 pro někoho představovat výzvu.

Bez řádného tréninku a kvalitně odladěného vozu byste se na nejrůznějšími zvláštnostmi vyšperkované tratě neměli vůbec pouštět. Mohlo by vám totiž klesnout sebevědomí. Touha plně ovládnout mnohasetkoňové monstrum ale žene neustále vpřed. A za pokroky se dokáže náležitě odměnit - nikterak povrchově, nýbrž pocitem uspokojení. Chování vozu je zkrátka perfektní, dovolí vám plně se ponořit do závodění. V pokračování navíc nechybí spousta drobných, ale podstatných vylepšení. Objevovat je a využívat jich patří k radostem z hraní.

Singleplayer nabízí věru hodně, ale za pár měsíců vůz budete kontrolovat bez kompromisů a budete se možná chtít poměřit s ostatními. I proto tu je multiplayer, kterého se v případě nedostatku živých hráčů mohou účastnit i umělou inteligencí řízení boti. Když už jsme u nich, dodejme, že na nejvyšší úrovni umí opravdu zavařit - závodí agresivně, ale díky tomu dělají i chyby.

Jestliže bylo původní Race především multiplayerovou záležitostí, protože sólové závody tu byly poházeny bez ladu a skladu, tak Race 07 si užijí i osamocení hráči. Sice tu nenajdou kariéru ani ovace, ale Simbin se podružnostmi evidentně nezabývá. Jeho vizí je vytvoření dokonalého jízdního modelu, a to se mu s každým titulem daří víc a víc. Nemusíte se ani bát, že by Race 07 bylo jen snahou o tahání peněz z kapes zákazníků. Nejrůznější vylepšení a znásobený obsah nákup jednoznačně ospravedlňují.

Bylo by zbytečné, kdyby se v Simbinu zabývali výrobou nového grafického enginu. Mají totiž v garáží flexibilní a výkonný gMotor 2 motor. Na pohled se tak Race 07 od předchůdce prakticky neliší. Stále to ale znamená, že můžeme kochat takřka fotorealistickými vozy, jež mají oproti žánrovým standardům i výborně zpracované kokpity, nechybí ani podařené efekty počasí apod. Výtku, jíž jsme směřovali na minulý díl, pochopitelně musíme uplatnit i zde: okolí tratí občas působí až příliš pustě. Někomu by mohl vadit i vcelku dobrý, nikoliv však perfektní (jak jsme u ostatních aspektů hry zvyklí) model poškození. I opravdu tvrdé kolize končí vcelku podobně, a to poletujícími kusy vozu. Neměli bychom námitky, kdyby důsledky odpovídaly typům karambolů. Abychom technický odstaveček zakončili pozitivně, můžete se těšit na kvalitnější kouřové a vodní efekty, stejně jako na parádní zvuk motorů. Odborníci by podle něj ten který vůz nejspíš poznali.

zdroj: bonusweb.cz